Fact-checking

Původně užitečná disciplína ověřování tvrzení. Dnes často značka autority, která má říct: my neinterpretujeme, my jen kontrolujeme fakta. Problém je, že u toho to často nekončí – následuje i interpretace, popřípadě záměrné vylučování zdrojů.

Původní význam
Ověřování faktických tvrzení podle dohledatelných zdrojů, dat, dokumentů a kontextu. Snaha oddělit pravdu od lži, ale také omyl od záměru.

Dnes se používá
Jako ultimátní pečeť správnosti. Když něco „vyfactcheckuje“ správná instituce, má být hotovo. Používá se ale také jako výzva k ověřování informací, což je inherentně nutné.

Proč to není normální
Protože fakta nejsou totéž co jejich význam. Ověřit, že někdo řekl určitou větu nebo že číslo sedí, je jedna věc. Vyložit, co z toho plyne, je věc druhá. A právě tady se z fact-checkingu někdy stává nenápadná interpretace převlečená za objektivitu. Navíc se často „ověřují“ jen výroky jedněch, zatímco rámce druhých zůstávají mimo zřetel.

Dopady
Lidé přestávají věřit i poctivému ověřování, protože mají pocit, že jde jen o další mocenský nástroj. Místo vyšší důvěry ve fakta vzniká další kmenová válka: naši fact-checkeři proti jejich lhářům.

Odvolává se někdo v debatě na fact-checking?
Ptej se, co přesně bylo ověřeno: samotné tvrzení, nebo i jeho interpretace? A co zůstalo mimo záběr?

Mluvíš o fact-checkingu jako o definitivním důkazu?
Zkus rozlišit mezi kontrolou faktu a výkladem reality. Správně ověřené číslo ještě samo o sobě nerozhodne spor o smysl celého sdělení.