Narativ

Slovo, které původně označovalo způsob, jakým je vystavěn příběh nebo výklad reality. Dnes se z něj stalo elegantnější označení pro propagandu, ideologický rámec nebo prostě „to, co říkají ti druzí“. Když někdo řekne „to je jen narativ“, často tím naznačuje, že nejde o popis reality, ale o účelově poskládaný výklad.

Původní význam

Vyprávění, struktura příběhu, způsob, jakým jsou uspořádány události a významy. V humanitních vědách a médiích pak rámec, skrze který realitu interpretujeme.

Dnes se používá
Jako podezření. „Mainstreamový narativ“, „vládní narativ“, „ruský narativ“, „progresivní narativ“. Slovo má naznačit, že to, co slyšíme, není pravda, ale účelově vytvořený příběh, který má směrovat naše myšlení.

Proč to není normální
Protože z užitečného analytického pojmu se stala univerzální zbraň proti čemukoli, co se nám nelíbí. Narativ dnes označuje vyfabrikované „noty”, zadání perspektivy, podle které se na danou věc díváme. Narativ tak rozšířil arzenál pojmů, kterými lze diskreditovat jiný názorový proud.

Dopady
Rozpad důvěry v jakýkoli společný popis reality. Každá zpráva, každé vysvětlení, každý argument je podezřelý jen proto, že je nějak uspořádaný. Lidé pak nepřestávají věřit propagandě, jen si vybírají tu svou.

Řekl ti někdo, že jedeš nějaký narativ?
Zeptej se, co přesně je podle něj nepravda, co je interpretace a co je manipulace. Ne všechno, co má strukturu, je lež.

Říkáš o něčem, že je to jen narativ?
Zamysli se, jestli tím skutečně odhaluješ manipulaci, nebo jen odmítáš výklad, který se ti nehodí.