Slova, co nám vzali

O tom, jak je jazyk důležitý v manipulaci s našimi emocemi, vypovídá už jen samotný titulek tohoto článku. Kdo nám je vzal? ONI! Ti zlí „oni“, proti kterým se pořád potřebujeme vymezovat a na které svalujeme všechny problémy.

Slova, která změnila význam

To už zní úplně jinak, že?

Už jen když řeknu, že slova jsou nástrojem manipulace s našimi emocemi – trochu jste se naštvali, viďte? Vždyť já se přece nenechám manipulovat něčím tak prostým! Jenomže v jednoduchosti je krása. A změna významu a konotací slov je osvědčený nástroj propagandy už po tisíciletí.

Nebudeme zbytečně chodit okolo horké kaše a hned do toho hodíme Hitler bombu. Nástup nacismu v Německu je zářným příkladem toho, jak změna významu a konotací slov významně pomohla k podpoře nenávisti vůči menšinám. Nacisté nic nezakázali, jen urputně pracovali na tom, aby se z obyčejných, běžně používaných slov stala slova s emocí, politickým nábojem a jasným postojem.

Smutná historie

Žid najednou přestal být etnikum a stal se nepřítelem.

Občanem se stal pouze člověk německého (ideálně árijského) původu.

Militarizaci začali říkat „kontrola“.

A na závěr samozřejmě „konečné řešení“ – genocida v hezčích šatičkách.

Můžeme pokračovat dál a dál. Stalinský Sovětský svaz je jasný jak facka, ale podobné mechanismy najdeme i v Americe – abychom si ukázali, že tyhle principy se objevují i u hegemona svobody, demokracie a kapitalismu.

Za doby McCarthyho v padesátých letech byla panika ze studené války a sovětských jaderných zbraní tak velká, že establishment musel sledovat i své „dobré Američany“, jestli náhodou nejsou podvratnými živly. Čeho tím dosáhl? Autocenzury (o tom ale jindy).

Odbory, učitelé, aktivisté, bojovníci za lidská práva, spisovatelé – jejich činy byly najednou „neamerické“ (un-American).

Dokonce vznikla kategorie „podvratných“ (subversive) – lidí, kteří byli myšlenkami (ne nutně činy) příliš blízko potenciálu sympatizovat s nepřítelem. Scénáristé, profesoři, demokrati, všichni, kdo byli „nějak moc doleva“. A přitom levicové smýšlení je taky normální, no ne? Jenom díky němu se dá najít rovnováha.

A asi ten nejhorší posun – „sympatizant“ (fellow traveller). Úplně normální slovo, než se začalo používat v kontextu sympatizování s komunistickými myšlenkami. A s tím spojený termín „vinen spolčováním“ (guilty by association).

Přesná literatura

Už jste slyšeli slovo Newspeak? Toto slovo má mnohem znepokojivější kontext, než bychom si mohli myslet. V geniálním díle 1984 George Orwell (který se mýlil jen o pár let) předložil v krásné literární formě základní principy propagandy. Když změníš význam slov, změníš i to, co je vůbec možné myslet. Nástroj Strany zvaný Newspeak přesně tohle dělal: omezoval myšlení tím, že omezoval jazyk. Některá slova zakázal, jiným změnil význam – a nám najednou došly prostředky, jak vyjádřit, co si myslíme. Začali jsme přemýšlet jen v mantinelech, které jsme byli schopni definovat.

Hořká současnost

Ale pojďme k nám a do dneška. Následující slova bývala úplně normální, měla jiný význam nebo úplně jinou váhu:

• „vlastenec“ – kde jsou ty doby, kdy to bylo hezké slovo?
• „normální“ – pomalu už útok na menšiny
• „tradiční“ – politikou a marketingem totálně překroucený význam
• „bezpečný prostor“ – dříve vážný terapeutický termín, dnes potřeba kdykoliv, když nechceme slyšet oponenturu
• „násilí“ – používá se pro spoustu věcí, které násilí nejsou („násilí v politických debatách“ – pardon, cože?)
• „toxický člověk“ – univerzální nálepka, dříve velmi silný kalibr
• „trauma“ – absolutně ztratilo sílu. Nechali tě po škole? Trauma!
• „hodnoty“ – na úsloví „hodnotová politika“ už skoro nikdo nereaguje bez emocí
• „dialog“ – hodně se o něm mluví, ale málokdy se skutečně odehrává
• „inkluzivní“ – teď znamená buď donucení k přijetí, nebo důvod pro vynucené přijetí
• „udržitelnost“ – byla to hezká myšlenka, než se z ní stalo slovo korporátní compliance
• „slušnost“ – vysmívaná jako naivita a slabost
• „odpovědnost“ – vnímána jako moralizování
• „útlak“ – často jen pojmenování reality
• „agrese“ – je prachobyčejná kritika
• „identita“ – je dnes vlastně jen momentální pocit (a bůh ví, jestli autentický)

A to jsou jen termíny, které běžně používáme. Určitě jich je ještě spousta dalších. Pak jsou tu ale slova úplně nová, která jsou vyloženě využívána k polarizaci společnosti.

Není to ale normální?

Samozřejmě, že je. Ale jen když je to přirozené a jen do určité míry.

Změna významu slov je spontánní proces, dnešní změny jsou však řízené. Přirozené změny se zpětně potvrzují v praxi, dnešní potvrzení je vyřazováno předem.

Přirozeně by lidé začali nový význam slova používat, ten by se pomalu rozšířil a teprve potom by ho přijaly slovníky (jako třeba slovo „gay“).

Dnes je to často přesně naopak. Vznikne nový termín nebo nová interpretace, korporace ho přijmou, univerzity ho vyžadují, aktivisté řeknou, že jinak je to nežádoucí – a běžní lidé ho mají používat, i když se ještě nevžil (jako třeba „hostka“).

A ještě jeden důležitý rozdíl: přirozený vývoj netrestá ty, kdo se mu nepodřídí. Ten dnešní tak trochu ano. „Hostka“ je dnes virtue signalling a kdo „hostka“ neříká, je toxický. Ha.

A co s tím?

Prostě buďme normální. Nenaskakujme na to.

Měli bychom mluvit bez přenesených manipulativních významů. Ale zároveň si uvědomovat, jak ta manipulace vypadá – protože ne všechno je trauma, ne všechno je diagnóza, ne všechno je násilí, ne každý je toxický. Je fajn být vlastenec a být hrdý na svoji identitu!

(Jestli se po téhle větě cítíš triggerovaný, tak už tě mají.)